Problematika chovu křečků a křečíků

Chov křečků je věc poměrně jednoduchá, finančně i prostorově dostupná, nijak nekontrolovaná a lidmi málo vnímaná. V tom tkví veškeré negativní dopady, bohužel.

Díky reputaci křečka, jakožto zvířete pro děti, se bohužel lze dnes a denně setkat s množitelstvím. V první řadě je potřeba odlišit chovatelství a množitelství...

Chovatel je člověk, který chová s určitým cílem, kterého chce dosáhnout. Někdo může mít za cíl určitou barvu, jiný určité tělesné proporce, další povahu nebo zdraví. Pochopitelně, nejideálnější je kombinace. Svatým písmem v chovu křečků je oficiální standard zvířete (k přečtení zde). kterým by se měl řídit každý chovatel. V dnešní době mají mnozí chovatelé takový nešvar, že zcela zapomínají na typ zvířete a koukají jen a jen na barvu. Ano, barva je důležitá a byla by škoda přijít o barvu, ale k čemu je dobrý krásně zbarvený křeček, který má hlavu jako krysa a uši jako králík? Jistě, občas se ve vrhu objeví nějaké vyloženě ošklivé zvíře, ale zodpovědný člověk takové zvíře dál nepoužívá v chovu, i když je sebezajímavější barvy.

Jako ukázku ošklivého zvířete předkládám fotografii Hrihorije z Popelnice, který je bohužel příkladem zcela nepovedeného křečka, kterého se člověk v noci často lekne:

Hrihorij je můj genetický skvost - slonovinový, dvojitý satén. Ale u nás obludky nemnožíme :)

Samozřejmě, ukážu zde i příklad pěkného křečka. Barvu měla sice nestandardní, ale hlavu měla krásnou a rozhodně bych ji opět doporučila do chovu. Citrónová Mattonka z Popelnice:

Samozřejmě, typ nedělá jen hlava. Celkově křeček musí působit souměrně, nesmí být příliš dlouhý (opět "krysí" stavba těla), musí působit bochníčkovitě, nikoliv jako myš.

Ošklivým křečkem v těle je např. samec Cukr z Popelnice. Když se trochu natáhnul, dosáhl pomalu na druhý konec bytu... :

Hezké tělo i po natažení nemusíme hledat daleko, disponuje jím Cukrova sestra - Cukrovka z Popelnice:

Další kapitolou jsou oči. Křeček syrský má mít velké, kulaté oči. Může se nám to nelíbit, ale nic s tím nenaděláme, křeček syrský je noční tvor a v noci by s malými očky viděl prdlačky.

Malé oči má třeba zde Citron z Popelnice:

Jako protiklad ukážu Anýze z Popelnice:

Tímto jsme se ale trochu dostali dále od tématu... Chovatelé x množitelé.

Množitelé bývají lidé hloupí, krátokozrací, bezohlední. Chovají z poměrně nevysvětlitelných důvodů... Většinou jde o prodej do různých prodejen se zvířaty, velkovýroba křečků atraktivních barev a znaků, prostě cokoliv, co se dobře, draze a rychle prodá. Jejich inzeráty jsou plné superlativ, ochoty apod.

Množiteli ale mohou být i děti, což je nejčastější případ. Rodiče vše dovolí, děti si množí jako šílené, pak to dávají do zverimexů... A kde je účel chovu? Nikde.

Uvedu zde pár screenů, které ukazují, jací lidé také mohou chovat křečky....

Ano, křečky může množit každý... Ale jak moc dobré to je pro chov kvalitních zvířat? Jen to ponižuje snahu lidí, kteří se řídí standardem a svým chovatelským cílem... Bohužel, stále je mnoho lidí, kteří chovají doslova a do písmene jen pro svou zábavu...

Chovatelství jakéhokoliv živočišného druhu má mít přínos pro celou chovatelskou základnu. Ano, produkce mazlíčkových, ošklivých křečků je sice přínosná z hlediska rozšíření křečků v místech, kde žádní chovatelé nepůsobí, ale v konečném důsledku je to k ničemu. Proč by typově krásní a barevně standardní křečci nemohli být mazlíky? Křečci z kontrolovaných chovů jsou větší jistotou, jak po stránce povahové, tak zdravotní. Vzhled, to už je bohužel něco jiného, v ČKK není nijak kontrolováno, na čem kdo chová. Vše je na chovateli, chovatel si dělá své jméno sám, jakmile udělá chybu, tak ho ostatní upozornění, jakmile udělá úmyslnou blbost, tak se to rychle roznese a člověk v očích ostatních klesne a ti ho zajisté zájemcům nedoporučí, spíše naopak. To není zrovna nejideálnější přístup, bohužel. Dává to obrovský prostor pro pomluvy a bujnou fantazii. Jediné, co je nepopiratelné, jsou fotografie, či osobní kontakt s odchovanými zvířaty v dané CHS. Ale při tom, co se objevuje po inzercích, či doprovodných fotografií u různých článků, jak má někdo poznat, zda-li jde o křečka pěkného, či ne? Dneska si nelze ani najít inspiraci na stránkách oficiálních chovatelských stanic, protože co si budeme nalhávat, u nás křečci nejsou zrovna hvězdy. Jen výjimečně lze narazit na krásné zvíře...

O úrovni našeho chovu svědčí hlavně výstavy. Když píši posudky, tak 99% obsahují informaci "dlouhá hlava", nikdo se s tím netrápí, nikdo to neřeší, důležitá je přece barva! 

Doufejme, že se situace zlepší. Určitě to bude chtít důslednou iniciativu ze strany klubu, nejlepším krokem by byly registrace. Problémem je, že v současné době jsou registrace neuskutečnitelné z toho důvodu, že nejsou lidé, kteří by registrace prováděli. Vše je otázkou času a otázkou ochoty tuto situaci konečně začít důsledně řešit.

(pro korektnost jsem uvedla pouze fotografie křečků z mého odchovu, ačkoliv znám mnohem ošklivější i mnohem hezčí křečky, ale na to zde místo není)