Já a křečci

    Křečky jsem měla naposledy, když jsem byla děcko, šlo o hromadu džungaráků a roboráků. Zlatého křečka jsem měla pouze jednou, jmenoval se Tadeáš, byl ze zverimexu a měl dost hrozné dlouhé černé pačesy. Ke křečkům jsem se znovu dostala teprve nedávno, bývalá spolužačka mě navnadila svým Navelákem. Bylo rozhodnuto, pořídíme mu nevěstu a ta nevěsta bude u mě. Takže jsem si pár týdnů projížděla různé CHS, až jsem narazila na CHS Z Azkabanu, kde měli zrovna narozený vrh H. Ještě chvíli jsem přemýšlela a pak jsem chovatelku kontaktovala. Jen tak mimochodem, rodina je to báječná, už se těším na nějakou delší návštěvu:-)

    Musela jsem ještě přetrpět dovolenou v Řecku, ale s dobrým pocitem - náhoda chtěla tomu, aby chovatelka byla z Českých Budějovic, protože jezdíme s cestovkou právě z ČB, takže křečice s námi jela domů autem přímo z dovolené. Bohužel, 22 hodinová cesta trajektem a 12 hodinová cesta autobusem zmohla můj doprovod natolik, že jsem se u chovatelky nemohla zdržet moc dlouho. Bohužel, ale já si tam ráda ještě zajedu.

    Druhý křeček byl také na rychlý popud. Maminka totiž rozhodla, že pátou kočku domů nechce, proto jsem se s plánovaným kotětem Miškinem rozloučila a chytla jsem se slov "Nechceš si radši pořídit dalšího křečka?" Samozřejmě, že chci! A chci čokoládu! Na chatě jsem tedy rozfofrovala můj mobilní internet a našla čokoládový vrh Q2 z CHS Utínka a do oka mi hned padla malá velká Quicki of Utínka. Ještě ten den jsem volala chovatelce a vše jsme dohodly. 21.7. jsem si tedy pro Quicki jela...

    Třetí křeček, to už nebylo nic extra. Dva mi byli málo, navíc jsem chtěla samce, tak jsem se poohlédla po něčem pěkném. Narazila jsem na C vrh u Navel a křečka jsem hned vybrala a po pár dnech přinesla domů... A Corwin byl doma. Mimochodem, pojmenován je po postavě z románové série Tajemný Amber, napsané Rogerem Zelaznym. Báječné čtení, jednoduché, ale poutavé.

    Blížíme se tedy ke čtvrtému křečkovi. Opět samec... V té chvíli mi bylo úplně jedno, jaké bude pohlaví, důležitá byla barva. Už to byla delší doba, co jsem se zamilovala do barvy bílá s černýma očima. Ze zoufalství, že je nikdo nemá, jsem si i zamluvila samce z CHS Von Shtaubing, Chrise. Sice slonovinový, ale hlavně že světlý a v saténu. V tu chvíli mi nešlo o chov, ale o to, vlastnit krásně zbarveného křečka. Osud ale mně a Chrisovi nepřál a v zájmu chovatelství jsem se ho vzdala a ustoupila zájemkyni, která chtěla Chrise do své slonovinové linie. A díkybohu za to! Nu, čtvrtý křeček... Absolutně hloupě jsem se na první pohled zamilovala do samečka z Utínky z vrhu B. Bílý jako sněhová koule, saténový, flekatých uší jsem si ani nevšimla, žel asi jsem si nevšimla, jak zbarvení jsou jeho rodiče. I na Utínkovských stránkách bylo napsáno, že je bílý černooký, tak jsem tomu jak idiot věřila a nic si nezjistila. Nu, takže jsem si dovezla Bleyse (mimochodem, Bleys je literárním bratrem Corwina v Amberské sérii) a mám doma krémového dominantně tečkovaného křečka bez pigmentace na srsti. Takže do chovu, ani na výstavy se mi moc nehodí, ale je úplně nádherný a je mi potěchou oka:) Ale začínám přemýšlet, zda-li ho neprodám dál, kvůli nedostatku místa.

    Pátý, pátý... Vlastně pátá. V tomhle jsem již měla jasno - chci křečka na chov bílých černookých a žádného jiného. Nesmím být povrchní, nechat se zmást, musím být důsledná a na vše se ptát zkušenějších. Také jsem se ptala a sláva, třikrát sláva, byl mi poslán typ na samici Lori. Bílá sice opravdu není, ale pouze U_ v jejím genotypu tomu brání. Takže jsem okamžitě rozjela akci (ačkoliv... nejdříve jsem se nemohla rozhodnout, pak jsem se připila a hned jsem volala, že ji tedy beru a pak jsem teprve rozjela akci) a přes všechny překážky Lori dostala z Jindřichova Hradce do Prahy. Okamžitě jsem ji přejmenovala na Žučku, holt Dostojevskij je moje úchylka, a teď už jenom čekám, jak naroste. Zatím je moc pěkná, dle mého názoru typová. Jako ženicha jsem jí našla slonovinového samce... áá dostáváme se do začarovaného kruhu... Chrise von Shtaubinga! Všechno se to krásně sešlo. Jelikož jsem usoudila, že CHS Bavlnka mi dluží službičku, tak jsem v tom problém neviděla a také nebyl, slečna chovatelka je velmi hodná a ochotná a krytí jejím (původně mnou zamluveným) samcem je podle mě ideálním vyjádřením vděku za to, že tu vykrmuji, mazlím a obdivuji skoro měsíc Vorma of Utínka, kterého brzy dopravím do k ní do Plzně. A to je zase jiná pohádka:)

    Již jsem se stala členem ZOCHMH, kde mi zakázali název CHS Z popelnice, jako velmi neetický. Tudíž jsem s touto organizací skončila a stala jsem se členem ČKK.

    Rozhodně bych chtěla vyjádřit vděk všem lidem okolo křečků. Za poslední půlrok mi touto cestou křečci obohatili můj život obrovským způsobem, poznala jsem hromadu úžasných lidí, vznikla nová přátelství, zjistila jsem, jaká je křečkařina věda a jak je návyková. Snažím se prohlubovat své znalosti, vytrénovat se na posuzovatelskou funkci a chovat zvířata na nejlepší možné úrovni, které budu schopná.

    Jmenovitě chci především poděkovat Janě Svobodové, za neuvěřitelnou trpělivost s mojí tupostí a všechny rady ohledně genetiky a posuzování, Vieře Neizerové za hromadu užitečných informací, které nesobecky sype z rukávu každému, kdo si řekne, Martině Lukešové a její mamince za nádherný přístup k lidem a ke zvířatům, Kristýně Kišelové a její mamince za dva úžasné křečky, Ing. Haně Havránkové za Corwina a cenné rady, Nikol Neubauerové za Žučku a naději pro bílé černooké, Michaele Veselé za osvojení Morči, všem novým majitelům mých miminek za to, že je milují a poskytují jim skvělé domovy a ze všeho nejvíce chci poděkovat Pavlíně Barešové, že mě na křečky přivedla a ukázala mi, jaká to jsou úžasná zvířata, za ta léta bez nich bych úplně zapomněla...

    Ještě ke jménu CHS... Jméno Z popelnice je jménem komickým a jak všichni známe hlodavce, popelnice jsou jejich oblíbeným místem. Ano, hodilo by se to spíše na potkany, ale proč by křeček nemohl být z popelnice? Křečci jsou takoví šašci a veselá jména si zaslouží a já nejsem na honosná jména vystihující šlechtický původ. Takové jim mohou dát majitelé, však zvířeti lze dát jakékoliv jméno bez ohledu na jméno v PP. A je to etické.

    Dbám na welfare zvířat, pro všechna má zvířata chci zajistit kvalitní život a pohodu. Prostorné ubikace, kvalitní krmivo, u hlodavců dostatek ovoce a zeleniny. Všichni mí psi, kočky a ostatní se mají jako prasata v žitě, jsou rozmazlovaní a milovaní. A proto mám i poměrně vysoké nároky na budoucí majitele našich malých popelářů, ačkoliv z mého hlediska jsou to nároky zcela základní a nepřehnané. Na rozdíl od jiných chovatelů hlodavců prosazuji i kupní smlouvy, aby nedošlo k nedorozumění. Budoucí majitelé se toho bát nemusí, jde o formalitu, kde se samozřejmě myslí i na jejich práva ohledně vrácení peněz v případě nepředvídatelných okolností, jako je náhodné úmrtí apod. Kupní smlouva je samozřejmě k nahlédnutí před koupí křečka, mohu poslat e-mailem zájemcům, to je samozřejmost.